Příběhy

<p>

Před rokem o prázdninách se mi náramně vstávalo. Proč? Protože jsme jeli s rodinou na dovolenou do Krkonoš. Velice ráda cestuji, a to právě s rodinou. Jsme totiž všichni spolu, poznáváme nová místa a také nové lidi. A právě tato dovolená mi do života přinesla pět nových kamarádů. Jitku, která byla o rok mladší, Martinu, která se narodila o pět dní později než já, Ondru, který byl o dva roky starší, Jakuba, ten byl pro změnu zase mladší o dva roky a Martina, s kterým si píši až dodnes. Po pár dnech strávených spolu jsme se domluvili, že se podíváme na nejkrásnější místa Krkonoš.

</p>

<p>

Vstávali jsme v 7 hodin a vyrazili jsme. Cesta po největších horách v ČR byla úžasná. O legraci jsme měli postaráno díky Ondrovi, a než jsme se nadáli, tak jsme šli sice po stejné cestě, ale zpátky.

</p>

<p>

Jak tak jdeme, najednou slyšíme dětský pláč a volání o pomoc. Křik byl hlasitý, a proto jsme přesně věděli, kterým směrem se vydat. Když jsme dorazili, spatřili jsme malé dítě, které sedělo na pařezu a hladilo si nožičko. Hned nás napadlo, že bude zlomená a taky byla. Martin rychle doběhl pro klacíky, abychom udělali Petříkovi dlahu. Martin ho vzal do náručí a spěchali jsme do nejbližšího hostince. Odtud jsme zavolali záchrannou službu a také maminku zraněného Petříka. Měl naštěstí v kapsičce telefonní číslo. Se záchrannou službou přijela i Petříkova maminka. Než odjížděli, tak nám moc poděkovala, že jsme jí našli a zachránili jediné dítě.

</p>

<p>

Po třech dnech maminka i s Petříkem, který měl nožku už v sádře, nám ještě jednou přijeli poděkovat.<br>

A za tento dobrý skutek jsme mohli být zadarmo celý den v bazénu a tělocvičně.

</p>