Příběhy

<p>

V červnu roku 2002 jsme s naším celým fotbalovým týmem jeli na halový turnaj do Běchovic. Za každou cenu jsme chtěli vyhrát, protože ceny za první místa byly lákavé, jak se zmínil náš trenér. Sice jsme nevěděli, jaké jsou, ale přesto jsme se snažili na 100&nbsp;%. Ano, dokázali jsme se probojovat až do finále. Teprve potom nám trenér řekl, jaká je hlavní výhra. Bylo to 36&nbsp;000 korun nebo soupravy Adidas se vším všudy. Když jsme to zjistili, začali jsme se snažit na 200&nbsp;%. Bylo to sice velmi těsné, ale vyhráli jsme. Samozřejmě jsme si vybrali 36&nbsp;000 korun.

</p>

<p>

O dva dny později po tréninku nám trenér řekl, že jsme si to vyhráli sami, a tak si můžeme rozhodnout, co s těmi penězi uděláme. Padlo tam hodně dobrých nápadů, například nové dresy, míče, kopačky pro všechny a tak dále. Potom jsme s kamarádem řekli, že bychom mohli ty peníze dát na chudé nebo na postižené děti. Tak jsme se dohodli, že dáme půlku na postižené děti a půlku na ty děti, co nemají rodiče. Pak jsme jim šli ty peníze dát, šel jsem já, můj kamarád, náš kapitán. Zpočátku jsme si mysleli, že by bylo možná lepší, kdybychom si ty peníze nechali. Ale potom jsme si uvědomili, že bychom mohli být na jejich místě. Oni ty peníze opravdu potřebují a my bychom je utratili za různé zbytečnosti.

</p>