Příběhy

<p>

Jsou letní prázdniny a já se s kamarádkami koupu na koupališti. A v tom ke mně přijde kamarádka a ptá se, jestli bych neměla na týden čas a nepomohla jí pohlídat syna. Chvilku jsem zapřemýšlela a sdělila jí, že se zeptám rodičů.

</p>

<p>

Když jsem přišla večer domů, tak jsem se zeptala maminky, zdali mohu na týden ke kamarádce. Matka přikývla a já jsem se těšila na druhý den. Druhý den jsem šla ke kamarádce, které jsem slíbila hlídání a ona mi vysvětlila, že potřebuje se starší dcerou odejít na týden do nemocnice, a že potřebuje, abych se starala o jejího syna Vojtu, který je po obrně odkázaný na invalidní vozík. Nechala mi 600 korun na jídlo. Vysvětlila mi, kde co je a odjela.

</p>

<p>

Když odjela, tak jsem dostala velký strach, že to nezvládnu. S Vojtou jsem se rychle seznámila a začali jsme plánovat, co budeme v tom týdnu dělat, vařit a kam půjdeme. Tentýž den jsme šli do supermarketu Billa nakoupit potraviny. Nejvíc nám chutnalo pečené kuře, které jsem upekla s brambory. Když jsme se večer umyli, tak nás napadlo jít si půjčit do videopůjčovny pěknou pohádku. Týden utekl jako voda a já jsem byla ráda, že jsem mohla mé kamarádce a Vojtovi pomoci. Dříve jsem měla před těmito postiženými lidmi ostych. Není však třeba, protože ačkoli je Vojta odkázaný na invalidní vozík, tak má právo na důstojný život plný lásky, přátelství, legrace a hlavně kamarádů, kteří si ho váží.

</p>