Příběhy

<p>

Já jsem ještě nikdy žádný velký čin neudělala, kromě pomoci opuštěným nebo poraněným zvířatům.

Nejhorší věcí pro každého je asi být sám a když o tom přemýšlím, myslím, že se mi podařilo spolu se svými bratry aspoň trochu zpříjemnit život jedné staré paní, která žila úplně osamělá v jedné vesničce v Podještědí. My jsme tu paní poznali jen náhodou.

</p>

<p>

Byli jsme o prázdninách na chalupě a podnikali jsme průzkumné výlety do okolí. Když jsme se vraceli jednou domů a byli jsme hodně veselí, všimli jsme si najednou té staré paní. Stála za plotem a vypadala smutně. Pozdravili jsme ji a zeptali se, jestli něco nepotřebuje. Paní si s námi začala povídat, dozvěděli jsme se, že v domku žije úplně sama, bude jí už skoro devadesát a všichni její bývalí sousedé už umřeli. Byla hodně nemocná a v zimě musela být v domově důchodců, ale na jaře se vždycky vracela do svého domečku.

</p>

<p>

Nákupy jí někdo vozil, ale jinak byla sama. Když jsme šli domů, bylo nám té paní líto. A tak jsme ji začali navštěvovat, přinášeli jsme jí borůvky, ostružiny, houby a občas jsme jí něco pomohli, třeba naštípat dříví. Ale největší radost měla asi z toho, že si měla s kým povídat. Vyprávěla nám o starých časech a byla ráda, když nám chutnaly hrušky a třešně z její zahrady. A tak jsme jí navštěvovali pravidelně, když jsme trávili prázdniny na chalupě.

</p>

<p>

Nevíme, co se s touhle hodnou paní stalo, ale poslední prázdniny zůstal její domeček prázdný.

</p>