Příběhy

<p>

Pokusím se vám převyprávět příběh, který nám vyprávěla paní učitelka, která byla před několika lety třídní obyčejné i neobyčejné třídy. Její žáci ukončili základní docházku na naší škole před třemi lety.

</p>

<p>

V čem byla obyčejná? V tom, v čem ostatní školní třídy na kterékoliv škole v naší zemi. Kolektiv se začal tvořit v 6. třídě, kdy se sešli žáci z Čáslavi s žáky z okolních vesnic - dojíždějícími. Prospěchově spíše průměrní, s běžnými problémy v kázni i učení. Deset dívek, deset chlapců. Jeden z chlapců měl těžké tělesné postižení, které vyústilo k trvalému umístění na vozíku. Naše škola je bez jakéhokoliv umožnění bezbariérového přístupu, budova je z 19. století.

</p>

<p>

A v čem byla neobyčejná? Chlapec takto těžce zdravotně postižený mohl i díky svým spolužákům prožít normální školní život jako zdraví spolužáci. Denně po několik let Petrovi poskytovali dokonalý "servis", nejen v budově školy, ale také na všech akcích - a že jich za následující tři roky nebylo málo - výlety, exkurze, sportovní dny atd. Do nezištné pomoci podpořit jedince z kolektivu se zapojili všichni.

</p>

<p.

Když tato třída nastoupila do závěrečného devátého ročníku, nepřišlo na zahájení jedno z děvčat - usměvavá, nadaná, a sportovně založená Petra. Diagnóza - leukémie - krutá skutečnost a začátek boje o život! Přesto všechno skromná Petra neztratila kontakt se svou školou a hlavně třídou. V době mezi léčbou chodila více do školy Při nemocnici v Motole, ale přesto každý týden posílali spolužáci po bratrovi Petry přes kopírák psané poznámky z předmětů, ale i dopisy o dění ve třídě a ve škole. Drobné dárečky a milé vzkazy od spolužáků, ale i celého pedagogického sboru po celý devátý ročník povzbuzovaly Petřin boj se zákeřnou nemocí.

</p>

<p>

A jaká byla odměna pro třídu včetně třídní učitelky? Petra absolvovala 9. ročník se samými výbornými. A tak neporušila svou tradici. Petra si osobně mohla přijít pro vysvědčení, po dlouhé době se setkala se svými spolužáky a celým pedagogickým sborem školy. Ani nemoc jí nezabránila ukončit základní školu i v deváté třídě samými jedničkami.

</p>

<p>

A co dělají Petr a Petra dnes? Petr studuje střední ekonomickou školu pro zdravotně postižené v Jánských Lázních a účastní se i mezinárodních sportovních akcí pro vozíčkáře. Úspěšně hraje florbal i jiné sporty a do školy čas od času se nám - díky elektrickému vozíčku přijede pochlubit svými úspěchy.

</p>

<p>

Petra chodí na gymnázium a vede si tam skvěle. Ona je nesmírně statečná. Když jsem se o její nemoci dozvěděla, bylo to vážně hrozné. Po zádech mi přejel mráz a nevěděla jsem, co s ní bude dál. Nevěděl to nikdo! A to bylo nejhorší. Ale Péťa mě překvapila svou bojovností a silnou vůlí. Po dlouhém pobytu v nemocnici jsem ji opět viděla - usměvavou, kamarádskou a hlavně silnou. Vůbec se netvářila, jako kdyby prodělala tak těžkou životní zkoušku. Zůstala takovou, jaká je a to je fajn!

</p>