Příběhy

<p>

Jednoho dne jdu takhle po chodníku a v dáli vidím, jak mladá paní na vozíčku prosí o pomoc, aby ji někdo převedl přes cestu.

</p>

<p>

Tušil jsem, že se bojí, aby ji nesrazilo auto. Sice stála před přechodem, ale žádné auto jí nezastavilo. Když jsem k ní došel, paní prosila lidi, kteří šli kolem ní, o pomoc. Nenašel se ale ani jeden, který by ji převedl. Říkali, že pospíchají, nemají moc času a odešli. Také jsem spěchal na autobus, ale zeptal jsem se jí, jestli mohu pomoct. Ráda souhlasila. Uchopil jsem držadlo vozíku a chtěl jsem přejet na druhou stranu. Auta pořád nezastavovala, nakročil jsem tedy na vozovku. Auta si mě okamžitě všimla a přibrzdila. Jak jsme byli na druhé straně, poděkovala mi a já uháněl na autobus.

</p>

<p>

Po cestě jsem přemýšlel nad tím, jak málo lidí, kteří si najdou čas a pomohou. Že by ubývalo hodných a ochotných lidí?

</p>