Příběhy

<p>Když jsem byla malá, přála jsem si mít všechno, co měli ostatní - značkové boty, nejnovější mobil a „nadupaný” počítač. Ničeho jsem si nevážila, a když mi maminka koupila třeba propisku, ufrkla jsem si pod nosem a s opovržlivými slovy „Pane Bože!” jsem koulela očima.</p>

<p>Když jsem se asi ve třetí třídě dozvěděla, že naše škola pomáhá nějakým dětem, které nemají ani pořádný domov, lekla jsem se a pořád jsem si kladla otázku: „Copak je to v dnešním světě možné ?”</p>

<p>ANO, děje se tak v nejchudších oblastech Země - v Africe, Asii a také na jiných místech. Že se ale s takovými dětmi setkáme v Evropě, dokonce na místech, kam naši rodiče tak rádi jezdili na dovolenou, to mě nenapadlo. Byla to válka na Balkánu, která zničila mnoha lidem a hlavně dětem životy, připravila je o školy, domovy a zanechala je ve stavu beznaděje a ztráty jistot. Před takovým problémem by se rozhodně zavírat oči neměly - a to si také řekla paní Běla Gran Jensen, která se snaží bojovat o lepší život především dětí.</p>

<p>Dnes jsem žákyní devátého ročníku ZŠ Zubří, a tak jako všichni naši žáci se aktivně zapojuji do hnutí Na vlastních nohou - Stonožka, které pomáhá dětem, které nežijí tak dobře jako my, trpí nemocemi, válkou nebo přírodními katastrofami.</p>

<p>Žáci naší školy malují už celé roky vánoční přáníčka, která se prodávají například v Norsku, ale také v ČR jsou velice žádaná. Pořádáme Stonožkové týdny, kdy se snažíme v našem městě prodávat své „umělecké” výrobky. Také jsme uspořádali prodejní výstavu našich výtvarných prací, na škole proběhlo několik sbírek peněz, ale i hraček a školních potřeb - prostě všeho, co Stonožka potřebovala pro méně šťastné děti (například mikrobus pro Dětskou psychiatrickou léčebnu v Opařanech, výstavbu škol a školní potřeby pro děti v Bosně a Hercegovině, vitamíny pro děti v Iráku a mnoho dalšího). Také jsme zaplatili díky Stonožce rok života a léčení dvěma dětem HIV pozitivním nebo s AIDS, které pobývají v thajském Mercy Centru, poslali jsme tamějším dětem i pár dárků a paní Hana Flanderová, konzulka pro Thajsko a Kambodžu, koupila za naše penízky dětem velký globus, aby se mohly podívat, kde vlastně stonožkové děti žijí. V dubnu letošního roku naše škola zahájila sběr papíru, čímž vydělala 7760 Kč pro Stonožku. Jsem ráda, že se naše škola účastní něčeho tak užitečného, jako je pomoc bezbranným dětem, které to nemají v životě lehké a musí si vše vybojovat samy. Nejsme bohatá škola, ale díky tomu, co děláme, máme bohaté srdce.</p>

<p>I když naše škola spolupracuje s hnutím Na vlastních nohou - Stonožka již od roku 1992 a naše práce pomohla mnoha dětem, chtěla bych ocenění „Dětský čin roku” vybojovat pro všechny stonožkové děti v České republice, které pomáhají všemi silami zlepšit alespoň trochu život svým méně šťastným kamarádům. Bylo by to krásné poděkování za to, co dělají, a ujištění, že to, co dělají, nezůstane nepovšimnuto!</p>