Příběhy

<p>Někteří lidé jsou všelijak náladoví a často vidí na druhém člověku více špatných vlastností, než těch dobrých. Často, když se bavím s kamarády, slyším různé výtky a jen samé hledání špatné vlastnosti na toho druhého. Takové chování často vede k rozchodům a člověk je pak sám. A osamoceni mohou zůstat i staří lidé, když přestanou chodit do práce a jejich děti je málo navštěvují, případně když je dají do domova důchodců. I my máme doma starého dědu a babičku. Moje babička je už starší a je odkázána na pomoc mají mamky. Na pocit samoty, osamocení si stěžuje i můj děda. A tak jsem si řekl, že to tak nenechám. A i když si rád hraji venku, hraju fotbal, jezdím na kole a vůbec, vždy alespoň půl hodinu svého volného času věnuji dědovi a babičce, zajdu za nimi a něco si hlavně s dědou zahraji nebo si jen tak povídáme. Vím, vypadá to jako nic, ale ona tak hřeje, když přicházím, nebo jsem zrovna na odchodu, na srdci ta dědova šťastná a usměvavá tvář. Věřím, že radost, kterou svým činem vyvolávám, bude fungovat jako bumerang a jednou (až budu starý) se zas vrátí zpět ke mně.</p>