Příběhy

<p>Každý rok se v Dolních Životicích 22. dubna sejdou skauti k příležitosti Den Země. Nás, skautů je čím dál míň – starší odcházejí a mladší nepřicházejí, ale nezáleží na kvantitě, ale na kvalitě. Já už chodím do skautu sedm let a pořád mě to baví, ale dnešní ,,počítačovou“ generaci to asi nezaujme. Většinou se nás sejde kolem dvaceti. Potom se rozdělíme na dvě skupiny – holky a mladší kluci (asi do 10 let) jsou v jedné skupině a v druhé skupině starší kluci a vyrážíme do terénu. První skupina, vybavená rukavicemi, plastovým pytlem a dvoukolovým vozíkem má za úkol prolézt všechny příkopy kolem cest v okolí obce a vysbírat z nich všechny odpadky, které tam nepatří. A není jich málo. Už sbírám šestým rokem a pokaždé mě to překvapí. Většinou se musíme vrátit pro další pytle. U některých věcí neumím pochopit, jak se tam mohli dostat. Jestli tam lidé prostě zastavili autem, aby mohli vysypat odpadky? Možná. Ale já bych to nikdy neudělal. A zatím co jedna skupina vybírá příkopy, my starší jezdíme po vesnici s traktorem a sbíráme železný šrot. K řízení traktoru, ale potřebujeme jednoho dospělého. Sběr šrotu jsme před tím nechali vyhlásit rozhlasem, takže nám lidi připravili železo před dům a my je jen naházíme na vlečku. Železa se většinou nasbírají asi dvě vlečky. I tady člověk nevěřícně kroutí hlavou, co všechno lidi vyhazují- komínové roury, okapy, bojlery, pračky... ale často i menší kusy. Některé věci je těžké dostat na vlečku, ale nakonec se to vždycky povede. Peníze, které za železo dostaneme, použijeme na letní tábory. A proč to děláme? Můžete si myslet, že je to zbytečná práce, když v příkopech budou za týden odpadky zase, ale pro přírodu je to pomoc. A tím že sbíráme železo zabraňujeme tomu, aby to železo neskončilo taky někde v příkopu a máme z toho i peníze. Takže je to užitečné pro přírodu i pro nás. Myslím, že bychom si za to (ve vší skromnosti) zasloužili pochvalu.</p>