Příběhy

<p>Loni v létě jsme zjistili, že má starší sestra Helenka je smrtelně nemocná. Její jediná šance na život byla má kostní dřeň. Musela jsem podstoupit spoustu vyšetření: brali mi mockrát krev a nakonec i vzorek kostní dřeně z hrudní kosti. Moc jsem se bála, bolelo to, ale dělala jsem to pro svou sestru, aby byla i nadále s námi. Když se ukázalo, že se naše výsledky shodují a jsem tedy nejvhodnějším dárcem, neváhala jsem a se vším souhlasila, i když jsem věděla, že to bude zase bolet. Nesměla jsem chodit mezi děti, tedy ani do školy či ven, abych neonemocněla a nenakazila Helenku. Později mi v nemocnici odebraly kostní dřeň z pánve. Moc jsem se bála a brečela. Když jsem se probudila, tak jsem měla zavedené dvě kanyly a horečku. Druhý den mě propustili a tři měsíce jsem polykala železo a vitamíny. Měsíc jsem ještě nemohla mezi děti, abych neonemocněla. Všichni mi říkali, že jsem moc statečná. Jsem na to pyšná a udělala jsem to ráda. Svou sestru Helenku mám strašně ráda a udělala bych to pro ni znova, kdyby to bylo zapotřebí! Komentář některých spolužáků: Jaroušek: Nicole je moc statečná, nevím, jestli bych to také dokázal. Kuba (bratranec): Obdivuji celou jejich rodinu, jak se s tím všichni dokázali poprat a že to zvládli. Kristýnka: Nicole projevila obrovskou statečnost a dokázala tím, že má svou sestru opravdu moc ráda. Janička: Nikča je opravdu silná, musela se o Helenku i sebe hrozně bát. pí. uč.: Nikolka je opravdu silná osobnost. To, co si museli všichni doma vytrpět, zvládala bravurně. I když se o sestru bála a v prázdném pokojíčku jí chyběla, nedávala na sobě nic znát. Tím jistě po psychické stránce velmi pomohla rodičům celou situaci zvládnout. A to, co udělala pro Helenku, si zaslouží obdiv.</p>