Příběhy

<p>Jednoho dne se pro mě stavili kamarádi. Šli jsme ven a hráli jsme si na hokejové bráně. V tu dobu mi bylo asi pět let. Najednou na kamaráda spadla brána, přímo na krk, kamarád se začal dusit. Venku jsme byli čtyři. Jednoho kamaráda i mě napadlo bránu zvednout. Ostatní kamarádi ale stáli jak přikovaní, nejspíš byli v šoku. Snažili jsme se zvednout bránu, ale měli jsme málo sil, tak se nám to ne a ne podařit. V tom jsme si ale uvědomili, že jde o kamarádův život. Zavolali jsme ostatní kamarády, aby nám také pomohli, ale ti stále stáli a jen na nás tupě zírali. Vypadalo to špatně, kamarád už byl celý červený. Byl to můj nejlepší kamarád, v duchu jsem si řekl: ,,To se nesmí stát, on nesmí zemřít!!!“ Pokusil jsem se zabrat ze všech sil a vtom se nám podařilo bránu zvednout. Kamarád byl volný a my všichni spokojeni, že kamarád přežil a je v pořádku. Od té doby už si u té brány nehrajeme a žádné další neštěstí se nám už nestalo.</p>