Příběhy

<p>Jednou, už dost dávno, jsem se šla projít. Po cestě jsem viděla jednu malou, něžnou a moc roztomilou holčičku. Ovšem se slzama v očích, protože kolem ní se shromáždila nějaká parta lidí. Nebylo jich moc, ani jí nechtěli ublížit, ale sprostě jí nadávali. Šla jsem tam a řekla, ať toho nechají, že je malá, ať ji nechají, že jim by to taky nebylo moc příjemné. Kolem šla nějaká dospělá osoba a řekla, že mám pravdu, ať toho nechají. Partička, která nadávala té holčičce, odešla, ona mi ještě trochu se slzama v očích poděkovala a já jsem jí pomohla dostat se domů.</p>