Příběhy

<p>SONS=sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých Minirekondice SONS. V květnu 2008 jsem jel s tátou na 4denní rekondici do Karlova, přesněji Malá Morávka / Karlov hotel Praděd, která byla pro postižené a nevidomé spoluobčany. Ve čtvrtek ráno vyjel soukromý autobus z Opavy jen pro SONS, já a taťka jsme přisedli v Bruntále a jeli jsme do Karlova k hotelu Praděd. Tu jsme si vybalili a šli jsme na oběd. Na obědě jsme se dozvěděli různé věci k pobytu. Rozdělili nás na několik turistických skupin. Já jsem byl zařazen do skupiny k lidem, kteří byli nevidomí, jednoho pána vodil dokonce vodící pes. Ujal jsem se těchto lidí a celý prodloužený víkend jsem se jim věnoval. Vodil jsem je po turistických cestách, četl veškeré písemnosti z informativních tabulí, vodil jsem je ke snídani, obědu a večeři do restaurace, Upozorňoval jsem je vždy na nerovnosti terénu. Prošli jsme Karlovu Studánku, byli jsme i na Pradědu a na Švýcarně. Dělal jsem to rád a ještě doma mě hřálo, že jsem mohl alespoň takto pomoci lidem, kteří to potřebovali a byli mi vděčni za společnost. Ani jsem to nečekal a několik dnů poté jsem obdržel děkovný dopis ze Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých. Tento rok jsem se účastnil zahraničního pobytu na Krétě – Řecko. Dělal jsem průvodce nevidomých ze Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých z Prahy. Tento pobyt trval 11 dnů. Moje pomoc zde opět spočívala v provázení nevidomých po hotelu, v jeho okolí a při zájezdech, při pohybu v moři. Bylo to složitější než loni, ale i když mi bude teprve 13 let a občas se chybička vloudila, byli všichni s mým provázením spokojeni. Hlavně jsem si oddychl i já, protože se nikomu nic nestalo, všichni jsme došli tam, kam jsme měli, a angličtina, kterou se učím ve škole v Třemešné, mi taky pomohla se s těmito lidmi dostat tam, kam jsme měli. Toto vyprávění se mi píše těžko. Pořád si myslím, že se zbytečně chlubím tím, co je pro mě samozřejmé – pomoc bližním. Ale kdyby nás bylo víc, kteří pomůžeme třeba jen dobrým slovem nebo drobným činem, tak bych byl opravdu moc rád.</p><p>Radek Loyda, 13 let, Krnov</p>