Příběhy

<p>Jmenuji se Michal Šebesta a bydlím v malé obci, která leží na jižní Moravě. Žiji zde s rodiči, třemi sourozenci, ale také s babičkou a dědečkem.</p>

<p>Jelikož moji rodiče chodí každý den do práce a já do školy, zůstávají prarodiče často sami doma. To by nebylo ještě tak nejhorší, jenže babičce ze zdravotních důvodů museli amputovat půl dolní končetiny. Babička byla po tomto zákroku psychicky úplně na dně. Trvalo dost dlouho, než se z toho babička aspoň trochu dostala. Asi po měsíci ji pustili z nemocnice a pro nás začal těžký půlrok. Když se babička vrátila domů, čekalo ji mnoho nového učení. Například se naučit chodit s protézou, ale ještě před tím se naučit pohybovat po domě ve vozíku a jiné nezbytné věci.</p>

<p>Vzhledem k tomu, že jsem teď sám v nemocnici a učím se chodit o berlích, uvědomuji si, jak to bylo asi pro babičku těžké. Možná jí však chyběli i lidé, se kterými se pravidelně stýkala, možná jí chyběl obyčejný den prožitý v domácnosti. Dědeček jí velmi pomáhal překonat smutek a dodával jí sílu ke cvičení. Doteď má o ni strach a zakazuje jí chodit na zahrádku a dělat více fyzicky náročné práce.</p>

<p>Když se babička vrátila domů, pochopili jsme všichni, že nás bude moc potřebovat. Maminka pravidelně vaří jídlo i pro prarodiče. Pomáhá babičce s úklidem, praním. Asi nejdůležitější je chodit si s babičkou povídat. Já mám po škole dost času, a tak s ní rád pobývám. Když přijdu domů, odložím si věci a jdu za babičkou. Zeptám se, co celý den dělala. Ona se mě ptá, co je nového ve škole.</p>

<p>Mým velkým koníčkem je kopaná, ale babička říká, že mám hrát radši šachy. Možná by dnes měla pravdu, protože ležím v nemocnici po úraze z fotbalu.</p>

<p>V neděli se spolu díváme na televizi na pořad Receptář. Tam mi babička vykládá, jak se má co sázet, a předává mi zkušenosti. Určitě by byla ráda, abych měl dům a velkou zahradu. Možná se její přání někdy splní a já ji na zahradu pozvu.</p>

<p>Staří lidé nemají vzhledem ke svým nemocem možnost promluvit si s jinými lidmi. Jsem rád, že je nás doma tolik a na babičku si vždy najdeme čas.</p>