Příběhy

Otevírám staré album plné zašlých fotek a najednou jedna klouzavým pohybem padá na zem.

Je to rodinné album a tahle paní na fotce do naší rodiny nepatří, i když před časem tak trochu ano.

Bydlela v našem městě a abych ctil její soukromí, budu ji nazývat Štěpánka. Žila sama v malém bytě a vždycky na nás na ulici mávala hůlkou a usmála se. Nohy už jí nesloužily a také špatně dýchala. Dříve pracovala ve zdravotnictví a pomohla mnoha lidem. Měla taky rodinu a její syn vystudoval vysokou školu a odstěhoval se do Prahy. Bylo mi divné, když říkala, že ji nikdy nenavštěvuje.

Vídali jsme ji nosit těžkou tašku s nákupem, a tak jsme jí mnohokrát pomohli až domů. S mamkou jsme zjistili, že žije velice skromně a když napadlo hodně sněhu, měla i problém dojít si sama pro něco do obchodu.

Byla úplně sama.

Začali jsme jí pomáhat, občas jsme ji navštívili, donesli třeba koláč nebo nákup. Já jsem jí tak ještě ve třetí třídě maloval obrázky k Vánocům a narozeninám. Všechny je mívala doma za sklem knihovny. Mockrát nám vyprávěla příběhy z dětství, kdy se její rodina stýkala s pražskou smetánkou. Znala i herečky z Národního divadla. Její příběhy byly mnohokrát legrační a dost jsme se při nich nasmáli.

Jednoho dne jsme dostali zprávu, že je paní Štěpánka v nemocnici. Hned jsme se za ní vydali. Na místě jsme se dozvěděli, že ji ani tam její syn nenavštívil ani nezavolal. Paní Štěpánka nám pak vyprávěla, že za ní jezdil ještě když měla dost peněz, ale když se dozvěděl, že už mu z malého důchodu nemůže nic dát, uraženě odjel a už se neozval.Ale vrcholem všeho bylo, že když se dozvěděl, že je maminka nemocná, poslal za ní na návštěvu dvě příbuzné, aby ji donutily přepsat na něj její byt. Paní Štěpánka se po této návštěvě tak rozčílila, že skončila v nemocnici.

Bylo nám jí opravdu líto. Začali jsme se prostě o ni starat o trochu více než dřív. Dokonce jsme ji vzali několikrát na návštěvu k nám domů. Byla moc ráda a celá zářila, když jme jí pustili její oblíbený film – Přednosta stanice.

Je to vážně prima pocit udělat někomu radost, třeba jen takovouhle maličkostí. Našlo se ještě několik lidí, kteří jí pomáhali, ale bylo i dost těch, co si říkali, že je lepší se do ničeho neplést. Nechci nikomu sahat do svědomí, ale myslím si, že je lepší patřit k těm prvním.

Paní Štěpánka už není dva roky mezi námi. Syn shrábnul za její byt milion korun.

A já? Dávám zpátky do našeho alba její fotku.