Příběhy

V loňském roce v dubnu byl slunečný jarní den a odpoledne jsme šli na fotbalový trénink na hřiště v Myslibořicích.Všimli jsme si samotné staré paní, která se nám zdála trochu zmatená. Jelikož se v naší vesnici nachází Dům odpočinku ve stáří, který sídlí ve zdejším zámku, napadlo nás, že asi bude ze zdejšího zařízení. Chvíli jsme ji pozorovali. Mířila si to po polní cestě mimo obydlenou část obce. Pokračovali jsme v tréninku. Za chvíli přijel na hřiště místní občan a ptal se, zda někdo neviděl starou paní, že ji hledá policie. Domluvili jsme se a odešli do Domu odpočinku oznámit, kterým směrem se paní vydala. Společně s policií a starostou obce jsme paní hledali v zámeckém parku a okolo evangelického hřbitova. Nikoho jsme však nenašli, a tak jsme se rozloučili s dospělými a odešli domů. Nedalo nám to, a místo domů jsme se vydali hledat paní na polní cestu. Uviděli jsme, jak se trmácí u pole. Ujistili jsme se, zda je to opravdu ona, a pak ji jeden z nás pozdržel a druhý běžel do Domu odpočinku pro policii, která ji stále hledala. Ti hned jeli autem pro starou paní. Pracovníci zařízení, policie a starosta obce nám poděkovali. Teprve teď nám blesklo hlavou, co všechno se mohlo stát, kdyby se babička zatoulala v lese, kam mířila po polní cestě. Za tento skutek jsme byli pochváleni i našimi rodiči a učiteli ve škole. Na slavnostní zakončení školního roku 2008/2009 nám přišly do školy poděkovat pracovnice Domu odpočinku ve stáří a dostali jsme i malou odměnu.