Příběhy

Markéta Šmídová

9. B

ZŠ V Domcích Trutnov

15 let

POMOC JINÝM DĚTEM

„Nová žákyně“

Jednoho dne, je to už pár let, ještě jsem chodila na jinou základní školu, přestoupila k nám nová žákyně. Byla trochu silnější a všichni se jí začali posmívat. Holky se před ní přetvařovaly, využívaly jí jen pro peníze. Vzhledem k tomu, že taky nejsem z nejhubenějších, řekla jsem si dost, něco s tím musím udělat, vím, jaký to je pocit a myslím, že by ty pošklebky jiným taky nebyly příjemné.

Šla jsem nejdřív za Míšou, tak se jmenovala naše nová žákyně, a protože jsem se nechtěla hned vyptávat, začala jsem oklikou. Ptala jsem se: „Jak se ti líbí v naší škole, už máš nějaké kamarády?“ Snažila se lhát, ale viděla jsem, jak jí stéká po tváři slza. Hned jsem věděla, že by radši ze školy odešla. Kdo by nechtěl? I když byla o dva roky starší, nedělalo mi problém pomoci starší kamarádce, byla jsem pevně rozhodnutá, že jí pomůžu. Naplánovala jsem si, že půjdu za její třídní učitelkou i paní ředitelkou, původně jsem chtěla jít se svou spolužačkou, ale pak jsem si to rozmyslela, sama jsem si prošla takovými nadávkami, takže jsem věděla, jaké to je, a vyrazila jsem. Vše jsem vyklopila její paní učitelce třídní i paní ředitelce.

Ty začaly situaci řešit, pozvaly si maminku do školy a časem Míša jela na ozdravný pobyt, kde dost zhubla. A hubne dodnes. Přestoupila na jinou školu a daří se jí dobře. Doteď si spolu píšeme, jelikož nás teď už dělí větší dálka, tak se nemůžeme tak často scházet, ale o prázdninách u mě byla na celý týden a já si vždycky říkám, že jsem ráda, že jsem jí mohla pomoci. I když já jsem Míšu měla ráda i takovou, jaká byla.

Míša mi i dneska děkuje, je to milé, ale já vím, že kdybych byla v úzkých já, tak by mi určitě taky pomohla.