Příběhy

Je to příběh mé sestry Míši. Jednoho zimního dne šla s kamarádkou Luckou bruslit, jenže si nevšimla, že za ní vyběhl i její pes Max. Protože měl světlou srst, ve sněhu ho neviděli. Po chvilce bruslení se jí Lucka ptala, jestli neslyší nějaké kvílení. Míša řeka, že ne. Ale kvílení bylo čím dál hlasitější. Tak se vydali po zvuku a uviděli ve strouze bílou kouli. Byl to to Max, který se propadl do strouhy a nemohl se dostat ven. Míša se strašně vyděsila a běžela mu pomoc, jenže ho nemohla vytáhnout, strouha byla hluboká a okolí kluzké. Tak si lehla na zem, Lucka jí chytla za nohy, aby tam taky nespadla. Jenže to stále nešlo. Míša byla nešťastná, měla o Maxe strach a začala plakat. Maxík jako když jí rozumí, sebral poslední síly, vyskočil a Míše se povedlo zachytit ho za přední tlapky a vytáhnout. S radostí hned utíkala s Maxem domů do tepla, kde zabalený v dece po chvilce roztál jako sněhulák. A Míša i Lucka se cítily jako opravdové hrdinky.