Příběhy

Navštěvování dětí z dětských domovů

Dobrý den, jmenuji se Kristýna – Kikča a jednoho dne mě napadlo, že bysme s holkama (Ančou a Šárkou, dříve i Monča) mohly chodit do dětského domova, a nějak zábavně tam děti bavit. Zmínila jsem se s tím návrhem před holkama, a holky mi řekly, že je to supr nápad. Já ale už nemohla vydržet, a tak jsem furt na holky tlačila, kdy tam půjdem? A s čím? Atd..

Jednou po škole jsme zašli za paní ředitelkou dětského domova a promluvily jsme s ní o mým (našem) návrhu, a ona spokojeně řekla: „holky, to je super nápad, to víte, že můžete za dětmi chodit, děti budou rádi a my také“. A tak jsme se pustily do práce, s čím tak asi půjdeme, abysme děti zabavily?

A tak jsme se dohodly na pohádce – O popelce (dále to byla i pohádka Hrnečku vař, Sněhurka a sedm trpaslíků). Poté jsme se pustily do zkoušení pohádky, k tomu jsme si připravily soutěže, malování, kreslení na perníčky (perníčky jsme se šárkou upekly), něco ze sportu a ještě je toho mnoho a mnoho, co jsme si pro děti připravily.

Vždycky, když jsme přišly, děti byly z nás nadšený a my taky. Na děti vždycky čekalo nějaké překvapení, např. Ovoce, zelenina, dárky (čelenky, autíčka, obrázky, sponky, bublifuky, bonbonky, čokoládky apod.). Vždycky po našem plánu, když nám zůstal čas, tak jsme šly s nima ještě do domova a hrály jsme si s nima. Naposled, když jsme tam byly, tak jsme potkaly bezvadnou holčičku, která (si nás oblíbila), začala plakat, že jdeme domů, ale my s holkama jsme to nevydržely. A tak jsme musely odejít (bylo nám jí tak trošku líto a bylo to suprová holčička, nádherná).

A i teď se Šárkou plánujeme jít opět po prázdninách za dětmi (děláme to s radostí, a taky proto, že nás to baví a máme rády děti). Ale ještě nevíme, jak to bude s tímto rokem, kvůli škole.

Nacházíme tam suprový děti, a vždycky se tam na nějakého svého adepta těšíme. Ale někdy se sejdem i s tím, že už tam není (odešel). Také je moc pěkné, že se s některýma dětma potkáváme i ve škole.