Příběhy

Asi to není hrdinský čin, který vám teď napíšu, ale i na takové maličkosti záleží..

Začal nový školní rok. 5ibyli noví žáci, mezi kterými byl chlapeček Kája. Má autismus. Ve třídě mu při vyučování pomáhá asistentka. Pro Káju bylo těžké se zapojit mezi ostatní žáky.

Jednou o přestávce jsem šel za Kájou. Chtěl jsem se s ním seznámit. Kája si hrál s hračkou, která měla tlačítka. Zeptal jsem se, jestli si mohu přisednout. Kája nic neříkal. Tak jsem si k němu sedl. Kája zmáčkl tlačítko na své hračce a vydalo to zvku. Kája se radoval!!! Stále dokola mačkal tlačítka a byl tím víc rád.

Po několika minutách přiběhli do třídy žáci a začali křičet. Kájovi to dělalo špatně. Byl mrzutý, držel se za uši, tvářil se nešťastně. Proto jsem ostatním žákům řekl, ať se ztiší. Ostatní žáci se ztišili a pak odešli. Kája mě vzal ruku a pohladil mě po ní. Potom jenom řekl: „Ty máš ale velkou ruku.“

Zničehonic zazvonilo na hodinu. Pozdravil jsem Káju na rozloučenou. Kája mi zamával. Jak jsem šel chodbou, hřálo mě to u srdce. Do třídy jsem došel s pocitem, že mám nového kamaráda. Teď za Kájou chodím skoro každou velkou přestávku, dokonce jsem si s ním zahrál stolní fotbal.

Mám nového kamaráda!!