Příběhy

Mám skvělého dědu. Když byl mladý, hrál fotbal, chytal za mužstvo SK Meteor Strahovice. Nějaký čas trénoval naše mužstvo žáků. Byl usměvavý, veselý, zažívali jsme s ním spoustu legrace.

Během prádznin si v důchodě na nás našel čas. Hlídal mě, bratrance a tři sestřenice. Chodili jsme na procházky, jezdili na výlety a hráli různé hry.

Minulé léto se s dědou začalo dít něco zvláštního. Stěžoval si na bolesti nohou a svalů. Nevěděl, co je příčinou. Lékaři u něj našli zvláštní nemoc svalů, která se stále zhoršuje. Většinu času tráví doma nebo na zahradě. Musí používat bozík nebo berle. Se sestřenicí jsme babičce navrhli, že budete dědu za pěkného počasí vozit na procházky. Babička souhlasila. Skoro každý den jsme se s dědou dohodli a vyvezli ho do vesnice, kam si přál. Vždycky jsme si s ním hezky popovídali.

Během těchto prázdnin nám ale dědu odvezli do nemocnice do Opavy. Babička za ním denně jezdí a vozí mu i naše vzkazy a přání brzkého uzdravení. Procházky s dědou, jeho úsměv a dobrá nálada nám doma všem chybí. Dědo, brzy se nám vrať domů.