Příběhy

Dne 24. 4. 2013 propouštěli moji mamku s mojí pár dní starou sestřičkou z porodnice, a tak jsem byl trošku nervózní a zapomněl jsem si ve škole plavání. Vrátit se pro něj znamenalo, že mi ujede autobus domu a budu muset jít pěšky, ale přesto jsem to udělal.

Pár set metrů za cedulí Podluhy je dvoupatrový dům. Když jsem ho míjel, slyšel jsem hekání a funění a takové divné vzdychání, které vycházelo z výšky. Samozřejmě mě to zaujalo a začal jsem hledat očima, abych zjistil, o co jde. Asi ve čtyřech metrech na balkoně jsem uviděl lidské nohy. Hlavou mi proběhlo, že když zavolám záchranku, nebudu jim umět popsat situaci a možná mi ani neuvěří. Budou si myslet, že jsem „nějakej malej smrad“ a dělám si z nich legraci. Paní byla zamčená. Utíkal jsem domů, jak jsem mohl nejrychleji. Celý uřícený to povídám mámě,ta mě poslala za tátou. Pak už to šlo rychle. Táta zavolal záchranku a řekl, že musí přijet s hasiči, protože paní je ve čtyřech metrech a je zamčená. Na paní jsme s tátou volali a ona nereagovala. Jenže pak začala vstávat byla celá fialová trochu jí stály vlasy a byla mimo. Usilovali jsme o to, aby si zase lehla a nespadla z balkonu, ale nás neposlouchala. Stále se na mě dívala tím divným pohledem, takovým nepřítomným, ale děsivým a já se jí bál. Záchranka s policií a s hasiči přijeli opravdu rychle. Paní ošetřili a snesli na nosítkách do sanitky. Policisté se mě zeptali na pár věcí, jak se to stalo a co jsem viděl a pak odešli. Potom přišel i záchranář ze sanitky. Pochválil mě, že jsem to udělal, jak nejlíp jsem mohl a ze mě to najednou všechno spadlo a vyběhly mi slzičky štěstí. Asi o týden později se mi doneslo, že paní prodělala několik operací a z hořovické nemocnice ji převezli do Prahy. Na balkóně totiž dostala ránu elektrickým proudem a spadla na horkovzdušnou pistoli, s kterou právě pracovala, a popálila si rameno a záda. Ze stehna jí museli brát kůži a dělali jí plastiku.

Taky jsem dostal pochvalu od starosty naší obce a ve škole od paní ředitelky, což mě moc potěšilo.