Příběhy

Jmenuji se Jakub Dubišar a chodím do osmé třídy základní školy v Kamenici nad Lipou.Mám stejně starého bratra Libora, který je vášnivým rybářem.Letos na jaře jsem neměl co dělat, a tak jsem šel jedno odpoledne s Liborem a jeho kamarádem Honzou na ryby. Sedli jsme si k místnímu Zámeckému rybníku a kluci nahodili. Povídali jsme si jen potichu, abychom ryby nevyplašili. Chvíli jsme seděli a najednou jsme uslyšeli hrozný křik. Na druhé straně rybníka poskakoval Matěj, mladší, asi devítiletý spolužák z naší školy. Skákal a schválně hrozně řval, aby nám vyplašil ryby. To mně naštvalo, a tak jsem nasedl na kolo a jel si to s ním vyřídit. ,, Zavři klapačku, chytáme tu ryby,“ zakřičel jsem na něj. Jenže když jsem přijel na místo, Matěj už byl na pramici, kterou tam měli přivázanou místní rybáři, a pomalu plul doprostřed rybníka. Vesla v ní nebyla a Matěj se dostal postupně do proudu, který ho nesl k jezu. Začal zmatkovat a choval se hystericky. Moc jsem nepřemýšlel a oblečený jsem skočil do ledové vody a plaval k němu. Podařilo se mi pramici zachytit a dostrkat ji i s Matějem ke břehu. Ten pak z pramice vyskočil a utekl domů. Ani mi nepoděkoval. Kluci se mě pak ptali, na co jsem myslel, když jsem oblečený plaval v ledové vodě k loďce. Popravdě řečeno jsem si jenom přál, aby už bylo všechno za mnou a já z té vody mohl vylézt. Byla mi strašná zima, ale nakonec jsem to ani neodstonal. Jenom mě mrzelo, že jsem ve vodě přišel o peněženku.

Poděkování od Matěje ani od jeho tatínka jsem se nedočkal. Dostal jsem ale ocenění od místostarosty města.