Příběhy

Byl začátek prosince a my se každý rok zapojujeme do akce Ježíškova vnoučata. Vždy jsem ráda pomáhala lidem, a tak jsem hned věděla, že chci být součástí. Ve škole jsme si vybrali dvě babičky z domova důchodců. Jedna měla moc pěkné a milé přání, chtěla modrou noční košilku a druhá, která tam byla nová, si přála růžovou košilku a kosmetiku. Byla jsem nadšená, že jsem mohla jet předat dárky s paní učitelkou. Přidali se k nám ještě Anet a Sebík.

Cesta do Hrabůvky trvala asi patnáct minut. Když jsme přišli do domova důchodců, přivítala nás milá sestřička a zavedla nás k jedné z babiček. Předali jsme jí dárečky, já jsem jí přednesla básničku o králíčkovi a přátelství, a pak jsme si začali povídat o vánočních pohádkách. Atmosféra byla kouzelná – my jsme zpívali koledy a babička se smála a objímala se s námi. Bylo vidět, jak moc ji to potěšilo.

Když jsme zjistili, že druhá babička je bohužel v nemocnici, nechali jsme jí dárečky v pokoji a doufali, že se brzy uzdraví. Měli jsme ještě připravené dopisy od žáků z naší školy, které jsme také předali sestřičce, aby je rozdala ostatním babičkám a dědečkům.

Sestřička nám pak navrhla, že bychom mohli zajít ještě za jedním dědečkem, který tam byl sám. Souhlasili jsme a šli jsme ho navštívit. Vypadalo to, že největším dárkem jsme my a to, že si s ním povídáme. Vtipkoval, dával nám rady do života a bylo vidět, jakou radost má z naší přítomnosti.

Na závěr jsme se dozvěděli, že první babička, hned volala svému synovi a řekla mu, že má nová vnoučata – nás! Byla to ta nejhezčí věc, kterou jsem ten den slyšela. Domů jsem se vracela s pocitem, že jsem opravdu někomu udělala radost, a vím, že na tohle vánoční dobrodružství budu vzpomínat ještě hodně dlouho.