Příběhy

Byl krásný slunečný den a já jsem šla jako obvykle se svými kamarády na dětské hřiště. S kamarády jsme tam skoro celé léto, hrajeme si a vymýšlíme různé aktivity, někdy hodně zvláštní. Dnes jsme ale žádné zvláštnosti nevymýšleli, hráli jsme klasickou hru na jedné z prolézaček.

Přišla paní s dítětem a pán, který měl zlomenou nohu. My jsme mezitím šli na houpačku. Pán s paní seděli na lavičce a povídali si, když vtom náš kamarád spadl z houpačky a zůstal pod ní ležet.

Okamžitě jsme se k němu seběhli. Kamarád se hýbal a reagoval, ale nemohl se nadechnout. Jak spadl, vyrazil si dech. My jsme nikdo nevěděli, co máme dělat, a tak jsme rychle běželi za pánem a paní a popsali jsme jim situaci. Pán nám řekl, že nám bude radit, co máme dělat. Řekl, ať se ke kamarádovi jeden postavíme zády, tak jsem šla já. Poté jsem ho měla chytit a vzít ho na záda, prý abych mu roztáhla plíce a on se mohl pořádně nadechnout. Naštěstí to zafungovalo a po chvilce, co jsem ho držela na zádech, začal kamarád normálně dýchat. Pánovi jsme poděkovali a pro ten den jsme šli všichni raději domů. No a já jsem se v ten den mohla cítit tak trochu jako hrdinka, i když kdyby tam nebyl pán, kamarádovi bych nijak nepomohla, takže kamarád vlastně vděčí za záchranu života hlavně pánovi, ale také z části i mně. Byla to prostě skvělá spolupráce.