Příběhy

Už od začátku koronaviru pomáhám babičce. Vařím a peču starším lidem v mém okolí. Většinou proto, že už nemohou stát u plotny. Venčím jim psi (už delší dobu, asi od června 2019). A teď jedna postarší sousedka přišla s prosbou, jestli bych si nemohla vzít jejího psa k sobě. Jenže sestra je alergik, a tak jsem nemohla. Ale chodím tam každý den a dokonce několikrát. Její pejsek byl přiotrávený, a tak je teď na kapačce a jelikož paní M už moc dobře nevidí a klepou se jí ruce, tak kapačky měním já. Byl to dost velký krok přes můj strach, jelikož já sama sobě nedokážu podat léky v injekci a ještě pejskovi. Ale zvládla jsem to. Příští týden u paní M budu přespávat, protože její pejsek Nelinka má být poprvé bez kapačky, tak aby byl někdo poblíž, když by bylo Nelince špatně. A až se Nelinka uzdraví, tak zase budu umývat okna, podlahu a nádobí takovým lidem jako minulé prázdniny. Moje telefonní číslo visí na obecním úřadě a kdyby byl problém, tak vypomáhám. Ale takové vážnější případy nechávám na dospělých. No a o Nelinku jsem se starala jen proto, že paní M nechtěla nikoho jiného. Už od mala jsem jí nosila kytičky pro radost a mám ji jako další babičku. A nepomáhám kvůli kapesnému, ale protože staří lidé si zaslouží péči a lásku, ale nejen starší lidé potřebují pomoci.